žulový kámen řezací stroj cena na prodej

• Klasifikace tektonické geneze žuly:

Některé moderní granitové teorie obsahují hypotézu, že vznik žuly souvisí s orogenezí a regionální metamorfózou. Z tohoto pohledu tradiční korytová teorie věří, že žula s různými vlastnostmi může vzniknout v různých fázích návratu vrásy nebo orogeneze, a rozděluje ji na homoorogenní žulu, pozdně orogenní žulu a post-orogenní žulu, kterou někteří geologové používají dodnes. Žula se koncentruje hlavně v orogenních pásech a nejlepší důvod pro tento vztah je ten, že žula je plutonická hornina, která může být vystavena povrchu pouze orogenezí. Po shrnutí výsledků výzkumu žuly za posledních 40 let PitcherW.S. navrhli rozumnější tektonickou klasifikaci žuly, a to typ západního Pacifiku (typ ostrovního oblouku), typ And (typ kontinentálního okrajového oblouku), hercynský typ (typ kontinentální kolize), kaledonský typ (vzestup po srážce) a nigerijský typ (typ hlavního riftu). Dále jsou uvedeny základní geologické charakteristiky žuly v různých prostředích [5]. Pitcherova klasifikace je však založena na zobecnění{10}}oblasti a některé typy vybraných oblastí nejsou reprezentativní, jako je himálajský orogenní pás typický pro srážky země{11}}a některé části hercynského pásu v Evropě vzniklé extenzní činností [3]. Hlavní trhlina je pouze fází procesu napětí a ztenčování kůry a může být vhodnější použít jako prostředí extenzionální; různé geologické a geochemické charakteristiky ostrovní obloukové žuly s kontinentálním korovým podložím jsou velmi podobné kontinentální okrajové obloukové žule, což je obtížné rozlišit a je rozumnější zařadit je do jedné kategorie (zralý oblouk). Teorie zralosti zemské kůry je novou teorií v teorii tektoniky, která se vyznačuje zdůrazňováním charakteristik materiálového složení a vývoje v různých fázích zemské kůry v procesu tektonického vývoje.

Podle teorie zralosti kůry a s odkazem na Pitcherovu klasifikaci se tektonické prostředí žuly dělí na následující typy:

(1) Tenzní přechodná krustová žula (EKG), která vzniká v tahovém prostředí tvorby trhlin a rozpadu kontinentů, vzniká v důsledku tahového ztenčování kůry a vzlínání horkých materiálů ve svrchním plášti, což způsobuje, že kůra vytváří prostředí s vysokou-teplotou a nízkým-tlakem a vytváří částečně velké množství přetavení zemské granitové kůry. a kondenzované metamorfované horniny představující extrémně vysoký geotermální gradient. Současně se tepelné materiály vzlínající ve svrchním plášti podél tahových zlomů mísí s horkými materiály zemské kůry a materiály kontinentální kůry se přeměňují na přechodné typy tvořící žulu tahové přechodové kůry.

(2) Nezralá oblouková žula (IAG), což je druh extrudované přechodné kůrové žuly, která se tvoří v nezralém ostrovním oblouku, je tvořena hlavně čedičovými horninami v procesu řady složitých kontinentálních okrajových geologických procesů pod subdukcí, tavením nebo metasomatismem. Tato žula má mnoho charakteristik zdroje pláště a její geochemické vlastnosti jsou podobné vlastnostem žuly typu M-.

a

(3) zralá oblouková žula (MAG), což je další typ extrudované přechodové skořepinové žuly. Vzniká především ve dvou tektonických prostředích, na kontinentálním okraji andského typu a na ostrovním oblouku obsahujícím prekambrický masiv. Geochemické charakteristiky těchto dvou tektonických prostředí jsou mezi zdroji pláště a kůry kvůli skutečnosti, že na magmatické činnosti se podílí více materiálu z kůry.

(4) Synorogenní žula (SOG), která je v tradiční klasifikaci ekvivalentní ko-orogenní a pozdně orogenní žule. Typičtější žuly v himálajském pásu jsou v podstatě tvořeny přetavením materiálů kontinentální kůry a jejich geochemické vlastnosti mají vlastnosti kontinentální kůry.

(5) Post-orogenní žula (POG), malá intruze tvořená místními magmatickými komorami. Zde je důležité poznamenat, že žula typu A, o jejímž vzniku se obecně předpokládá, že souvisí s působením trhlin. Podle Xu Baoliang, Huang Fusheng et al. se má za to, že pro žulu typu A- mohou existovat tři tektonická prostředí, a to okraj desky (pozdní orogenní období), přechodný (po orogenním období) a intradeskový (riftové údolí, trhlinové -údolí) [6]. Ve skutečnosti se žula typu A mohla vytvořit během orogenního období a znovu{9}}otevření kontinentálního masivu, tj. v rané fázi procesu riftingu.

• Vývojový trend materiálového složení žuly:

Geotektonické prostředí žulové formace je dáno především její tektonickou polohou a komplexní geologickou charakteristikou horninového souvrství, sedimentární stavby a metamorfózy. Na druhou stranu v určitém tektonickém prostředí je materiálový zdroj, stupeň diferenciace a metamorfózy žuly řízen tektonickým prostředím, má tedy i unikátní petrochemické vlastnosti, které lze využít jako diskriminační marker tektonického prostředí tvořeného žulou a poskytují základ pro studium regionálního tektonického vývoje.

V raných dobách deskové tektonické teorie byla objevena složka polarity ostrovních oblouků, což je vlastně odrazem uspořádanosti elementární geochemie v různých fázích tektonického vývoje. Různé druhy zemské kůry se projevují především v jejich materiálovém složení. Oceánská kůra je téměř celá složena z čedičových hornin, a když se oceánské dno do určité míry rozšíří, může subdukce kontinentálního okraje vytvořit řadu vyzrálých a nezralých ostrovních oblouků, ale jejich materiálové složení je zcela odlišné od složení oceánu nebo kontinentu. Vývoj primární žulové vrstvy od nezralého oblouku k plagioklasové žule, dokud nenastane velkoplošná draselná živce, je základním zákonem evoluce od oceánské kůry k extruzní přechodové kůře ke kontinentální kůře. Jak všichni víme, největší rozdíl mezi kontinentální kůrou a oceánskou kůrou je v tloušťce křemíkové-hliníkové vrstvy, protože tloušťka křemíko-hliníkové vrstvy od oceánu ke kontinentu postupně narůstá, postupně se zvyšuje i obsah SiO₂ v žule a postupně se zvyšuje i obsah alkalických látek, zejména O je výraznější změna K₂. Zatímco desková tektonika kombinuje tuto změnu v obsahu K2O s rychlostí a hloubkou subdukce, Peive AB kombinuje změnu v obsahu K2O se zralostí zemské kůry a bere v úvahu relativní obsah K2O k Na2O, tj. změnu poměru K2O/Na₂O, která tento poměr ke kůře ku kontinentu zvyšuje, a dochází k závěru, že se evoluce kůry na kontinentu zvyšuje. Naopak obsah oxidů Mg, Fe, Ca a dalších prvků postupně klesal, což odráželo kontinuální přeměnu plášťového-diferencovaného magmatu.

Pokud jde o stopové prvky, Pearce JA et al. udělali hodně práce a poskytli distribuční vzorec stopových prvků v typickém tektonickém prostředí []. Z Pearceova výzkumu lze vyvodit následující závěry, Pb, Be, Th, Ta, Nb a další velké iontové litofilní prvky.

Ačkoli hojnost poněkud kolísá, v podstatě se zvyšuje od oceánu ke kontinentu. Množství Hf, Zr, Y a dalších prvků se však mírně snížilo, což způsobilo, že distribuční křivka stopových prvků vykazovala rostoucí sklon od oceánu ke kontinentu a zvýšil se také poměr Pb/Y. Další pozoruhodností je, že žuly s vlastnostmi kontinentální kůry (včetně trhlin, ko-kolizních období a po-kolizních období) mají všechny negativní anomálie Ba. Izotopy se často používají jako indikátory zdrojů magmatu, zejména izotopů Sr a Pb. Předpokládá se, že žádný izotop jakéhokoli těžkého prvku nemůže být frakcionován krystalizací magmatu. Počáteční složení izotopů Sr,Pb je jedinečné v celé chemicky se měnící magmatické řadě, ale změna poměru izotopů Sr,Pb jasně souvisí s litologií a má větší disperzi v žule. Od oceánu ke kontinentu mají Sr/⁸Sr a 206Pb/²04Pb pozvolný rostoucí trend, ale z hlediska konkrétních hodnot je nutné odkázat na výsledky dalších aspektů ke komplexnímu prostudování, abychom získali skutečný stav přizpůsobení se pracovní oblasti. Studium prvků vzácných zemin v žule značně zaostává za studiem čediče, a přestože bylo dosaženo určitého pokroku, stále neexistuje žádný spolehlivý závěr.